Už podruhé se vládní koalice ANO s ČSSD postavila před Poslaneckou sněmovnu na návrh opozice o vyslovení nedůvěry. Návrh neprošel. KSČM, která vládu tiše podporuje, se zdržela hlasování. I kdyby se tak nestalo, pro Andreje Babiše by to konec neznamenalo…
Lze s nemalou pravděpodobností předpokládat, že v případě pádu vlády by prezident Miloš Zeman jmenoval ministerským předsedou znovu Andreje Babiše; což je asi hlavní aspekt, který opozice nemůže snést – trestně stíhaného premiéra s nemalým střetem zájmů. Dokonce i předseda spolku Milion chvilek pro demokracii Mikuláš Minář, organizátor protivládních demonstrací, tvrdí, že pokud by Babiš nebyl předsedou vlády, protesty by skončily. Vyslovení nedůvěry vládě by tedy ve výsledku nezměnilo nic na tom, co opozici (politické i občanské) nejvíce vadí. Nabízí se několik variant, které by mohly při případném pádu vlády nastat.
Pokud by vyslovení nedůvěry nebylo pro sociální demokraty důvodem k ukončení koaliční spolupráce, lze předpokládat, že by nově jmenovaný kabinet nebyl personálně nijak významně obměněn. V takovém případě by pád současné vlády zapříčinily hlasy KSČM; ta by tak učinila, pokud by nebyly plněny její podmínky, které druhé vládě Andreje Babiše dala. Třetí vláda Andreje Babiše, složená znovu z ANO a sociální demokracie, by se tedy nejspíš lišila od stávající spíše programově, a to tak, aby se její prohlášení zamlouvalo i komunistům; tedy aby bylo stejně, nebo ještě více levicové směřované.
V případě, že by sociální demokraté už s hnutím ANO spolupracovat nehodlali, nabízí se Babišovi další možnost.
„A pro to všechno, pro tento náš program, právě chceme vyměnit ve vládě ČSSD, abychom přinutili vládu, v jejímž čele je hnutí ANO, prosazovat program SPD alespoň dílčími principiálními body, abychom změnili kurs této vlády.“ řekl na mimořádném zasedání Poslanecké sněmovny předseda SPD Tomio Okamura. Ten nabízí premiérovi podporu případné nové vlády, ať už v podobě koalice, či pouze tiché tolerance, za předpokladu, že se nově vzniklý kabinet stočí od Bruselu směrem doprava, a to minimálně ve stylu národního konzervatismu. Kluby obou stran by ve sněmovně měly dohromady 97 poslanců. Nicméně pokud by s nimi hlasovali i tři bývalí členové SPD (Volný, Bojko a Nevludová), měla by případná koalice rovných sto hlasů. Důvěru by taková vláda měla šanci dostat. A to jak díky možné nepřítomnosti alespsoň jednoho zákonodárce z opozice, tak případnými hlasy poslanců Václava Klause ml. a Zuzany Majerové Zahradníkové (kteří nedávno založili nové vlastenecké hnutí Trikolora), jejichž sympatie by vláda s takovým programem mohla mít.
Ani jedna z těchto možností by Česku nepřinesla nic dobrého. Jako další východisko se nabízí jít k volebním urnám dříve. Podle agentury Median by si předčasné volby v případě pádu vlády přála většina občanů. Volební průzkumy ale neukazují k žádné velké změně ve složení Poslanecké sněmovny. Realita je taková, že žádná vláda se bez účasti hnutí ANO nesloží.
K naplnění snů opozice, tedy mít v České republice středopravou liberální vládu, se nabízí asi jen jedna možnost; koalice ANO a ODS. To by pravděpodobně znamenalo jistou politickou sebevraždu minimálně pro občanské demokraty, kteří se profilují jako nejsilnější strana v boji proti Andreji Babišovi. Čistě pragmaticky se však nejedná o úplně scestné řešení. V první řadě by oběma subjektům stačili k absolutní většině jen jejich vlastní poslanci (přesně 101) a nemusely by se, na rozdíl od současné vlády, opírat o hlasy komunistů a přivádět je k moci. Zadruhé by ODS rozhodně nebyla jen „fíkovým lístkem“, jako je tomu nyní u ČSSD. Petr Fiala by mohl více Andreje Babiše „krotit“ (na rozdíl od Jana Hamáčka) a donutit ho k zodpovědnějšímu hospodaření státu ve chvíli, kdy ekonomové a exportéři věští zpomalení ekonomiky a brzký příchod recese. Také můžeme předpokládat, že se ODS, která se jeví jako strana se svými pevnými zásadami, nebude držet zuby nehty ministerských křesel v případě, že by jejich vládní kolega porušoval koaliční dohody. Jakožto jediný vládní partner si může ODS vyjednat mnohem silnější pozici; jak více ministrů, tak i výraznější pravicově-liberální směřování kabinetu.
Můžeme jen spekulovat o tom, jestli by taková spolupráce byla v realitě možná. Občanští demokraté si v současnosti budují značku coby protiváha hnutí ANO a je nejisté, jestli by takový krok byli schopni svému voličovi vysvětlit. Jelikož jim také vadí trestně stíhaný člověk se střetem zájmů v čele vlády, horko těžko říci, zda by se Andrej Babiš premiérského křesla, v zájmu případné koalice, vzdal. Velice nepravděpodobný scénář by byl, kdyby Babiš uvolnil celé vládní předsednictví svému partnerovi a nechal být Petra Fialu premiérem. Z hlediska důstojné reprezentace Česka by to jistě bylo více než příznivé, lze však předpoládat, že by Andrej Babiš takové situace využil a sebemenší chybný krok koalice komentoval jako „špatnou vládu vedenou ODS“ a naopak všechny pozitiva připsal hnutí ANO. Čili přesně tak, jako to dělal, když vládl s Bohuslavem Sobotkou.
Nicméně to zatím nevypadá, že by současná vláda měla skončit dříve, než po řádných volbách v roce 2021. Na nový kabinet si tedy pravděpodobně budeme muset počkat ještě dva a půl roku. Do té doby se mnoho věcí může změnit.